Sourozenecká rivalita

Může však dojít k tomu, že se častěji než sourozenecká láska projevuje sourozenecká rivalita. Děti se spolu perou, dohadují se, chtějí pro sebe získat více pozornosti rodičů nebo být ve všem lepší či první.

Rodiče se někdy pokusí řešit tyto spory v duchu spravedlnosti a nastavují pravidla typu "budete se pravidelně střídat, jednou ty a podruhé sestra (bratr)".

Jenže se může stát, že to vůbec nepomáhá a děti se snaží si tu svoji jedinečnost a prvenství prosadit dál a pravidla nerespektují. Zvláště, když jsou malé, je pro ně obtížně držet se nějakých pravidel. Reagují totiž intuitivně a v daný okamžik. Pro ně prakticky existuje pouze přítomný okamžik. Na minulost už zapomněli a do budoucnosti se nedívají. Vlastně si v tu chvíli neuvědomují, že posledně dostali přednost nebo příště budou první. Takhle malé dítě vůbec neuvažuje. Chce být první TEĎ.

Ovšem my rodiče se na ně zlobíme, že jednají sobecky a nedrží se férových pravidel.

V mysli dítěte se to však jeví jako nespravedlnost - "Já jsem chtěl být první. Já jsem chtěl mít mámu (nebo tátu) pro sebe a teď se mi do toho cpe ten druhý a bere mi to, co chci já."

Děti poměrně dlouho vnímají samy sebe jako středobod světa. Nechápou, že i ostatní mají nějaké potřeby, mámu a tátu nevyjímaje.

Je to pro ně přirozené. Takže přivedeme-li mladšího sourozence a ony se s ním musí začít dělit o pozornost rodičů, pak se nechápavě ptají: "Vždyť mají mě? Proč je tu najednou někdo další, já jim nestačím?"

 

Domnívám se, že nejlépe jako rodiče více než jednoho dítěte uděláme, když sami sobě přiznáme, že pro děti to prostě spravedlivé není a vždycky budou vnímat, že se v nějakém okamžiku musí se svým sourozencem dělit o něco, co chtěly mít samy pro sebe. Když připustíme, že to není spravedlivé a přestaneme po dětech vyžadovat, aby ony dodržovaly "spravedlivá" pravidla, pak na ně přestaneme vyvíjet tlak a myslím si, že se celá situace může uvolnit. Děti mohou volně prožívat svůj pocit omezování, když se musí dělit - nemusí své pocity potlačovat a nebude v nich tolik narůstat hněv na sourozence, takže bude více prostoru pro sourozeneckou lásku.

Samozřejmě prakticky to můžeme dělat tak, že se děti tam, kde je to nutné, střídají, ale neměly by to dělat proto, že se mají chvoat spravedlivě, ale prostě proto, že to jinak nejde.

 

Napsala: Barbora Zumotová