Pracovat nebo se věnovat dítěti
Ženy maminky se často trápí otázkou, jestli se věnovat zaměstnání nebo dítěti. Já vím, že je to těžká otázka a je složité najít v ní rovnováhu.
Naplnit potřeby dítěte, uživit se, mít dobrý pocit z pracovního naplnění, necítit se závislá na partnerovi...
Ráda bych upozornila na jednoduchou věc, na kterou občas v tom stresu a pod tlakem každodenního rozhodování a váhání, co je správně, zapomínáme.
V práci jsme nahraditelné, ať už jsme jakkoli schopné. Vždycky se najde někdo, kdo nás může zastoupit.
PRO NAŠE DÍTĚ JSME TY ÚPLNĚ JEDINÉ NA SVĚTĚ, jediné v celém vesmíru.
Když můj syn kdysi jako maličký zapřemýšlel, jestli by rodičům mohl říkat jménem, říkala jsem mu: "Jsi jediný člověk na světě, který mi může říkat maminko."
Platí to i naopak, jen já jediná mám to právo, povinnost a výsadu milovat ho a naplňovat jeho potřeby. Navíc jen na dobu určitou, ještě pár let.
Vím, že každodenní rutina a staré zažité vzorce chování mají tendenci nás strhávat a zapomínáme, co je důležité, ale můžeme si to občas připomenout a se srovnanými prioritami přistupovat ke svému životu i jinak.
Chceme-li, můžeme jít hlouběji a pracovat na těch omezeních, která máme v hlavě a která:
- nám nedovolují opustit prestižní nebo dobře placené zaměstnání
- v nás vyvolávají paniku, že se neuživíme
- nám namlouvají, že dítě na nás bude závislé, když se mu budeme příliš věnovat (opak je pravdou)
- říkají, že abychom měli peníze, musíme se nadřít nebo že za to, co nás baví, není možné vydělávat peníze.
Těch zbytečných omezení máme v hlavě spoustu.
Napsala: Barbora Zumotová