O hodných mužích a ženách, které se nutí do sexu

Jsou to muži, kteří 

- finančně velmi dobře zabezpečují rodinu

- když mají volno, věnují se dětem

- umí se postarat o dům a lecos opravit nebo alespoň zajistit, aby opraveno bylo.

Přesto to ke šťastnému životu nestačí. Jejich ženy nejsou spokojené.

Některé by chtěly více peněz nebo lepší dům, více dovolených nebo aby byl muž víc doma.

Některé mají potřebu muže, jeho čas a činnosti řídit. Jiné se naopak nechávají řídit, ale společným jmenovatelem bývá, že nemají chuť věnovat se společnému sexuálnímu životu.

Necítí tu potřebu, není to pro ně důležité, případně se jim to prostě nelíbí.

Tito muži věří, že časem se jejich žena změní. Pochopí, že nepotřebují, aby je řídila. Naopak že potřebují více lásky. Ta obvykle u mužů neprochází až tolik žaludkem, jak se traduje, ale spíše se realizuje na manželském loži.

A tak čekají rok, dva i déle a své ženě více nebo méně intenzivně vysvětlují, že takto jejich životu chybí naplnění a spokojenost, ale ženy nějak nechápou nebo nechtějí pochopit.

Situace pak dochází až k bodu, kdy se muž rozhodne odejít. Je to však "hodný" a zodpovědný muž, takže dál finančně zajišťuje rodinu, vídá se pravidelně s dětmi a je nápomocný, když se objeví problém.

Žena je ze začátku v šoku a nešťastná, že ji muž najednou opustil, když jim to z jejího pohledu klapalo a ona dělala vše, co dobrá žena dělat má.

Časem však zjišťuje, že to, co muž do rodiny přinášel, vlastně proudí dál. Takže trochu uklidní a naučí se žít i v nové situaci.

Muž ji má pořád rád a znovu čeká, kdy ona pochopí, proč odešel a že potřebuje, aby udělala změnu. Chtěl by s ní dál žít, pokud by se ona věnovala jejich vztahu, tedy i sexuálním potřebám. (Dříve se hovořilo o manželských povinnostech, dnes už se o nich většinou mlčí.)

Jenže žena nemá motivaci něco pochopit a měnit. Vždyť pořád dostává to, proč do vztahu vstupovala. Je zajištěná a pomocná ruka je k dispozici na zavolání.

Jde o ženu, která emočně nedospěla. Nestala se samostatnou ženou, která sama o sobě chápe potřeby dospělého těla a emočně zůstává na stupni vývoje odpovídajícímu malé holčičce, která našla svého prince a teď už bude šťastně žít až do smrti.

Vlastně se jí možná i svým způsobem ulevilo, protože už s ní nežije muž, který od ní očekával sex. Už se tedy nemusí přizpůsobovat a věnovat se sexu kvůli němu. Aby byl doma klid nebo aby neodešel od rodiny.

To je však zásadní omyl těchto žen. Sexualita není důležitá proto, že jejím prostřednictvím získá či udrží muže. Žena se k sexu nemá nutit. To nemá žádný smysl.

Žena potřebuje vnímat, že sexualita a její prožívání je důležitá především pro ni samotnou.

Je to něco, co jí dává inspiraci, naplnění, celkovou spokojenost i samotný pocit štěstí. Spolu s tím, jak se během sexu uvolňují různé hormony, má sexualita význammný vliv i na zdraví. 

Žena, která si umí užít sexuální aktivity, se nevěnuje sexu kvůli muži, ale kvůli sobě. Protože cítí, že jí samotné to dělá dobře.

Žena, která prožívá své sexuální já:

- má lepší kontakt sama se sebou
- lépe ví a cítí, co potřebuje ona sama nebo její blízcí
- má lepší intuici
- je tvořivější
- vypadá mladě  
- nemívá problémy s váhou
- je celkově zdravá.

Možná to bude znít zvláštně, ale může být i lepší matkou.
Jednak se sama cítí spokojenější a klidnější, což děti automaticky vnímají a jsou pak také více v klidu a vyžadují méně pozornosti.
A jednak lépe vnímá, co její děti potřebují a umí jim to lépe dát.
Žena, která ještě nedospěla, toto všechno těžko chápe. Je jí to velmi vzdálené do doby, kdy se dostane k vlastnímu zážitku, kdy skutečně s radostí prožije sexuální aktivitu. To není totéž jako mít s někým sex. Rozdíl je v našem prožitku.

Způsobů, jak se k vnímání a prožívání sexuality dostat, je spousta. Existují knihy, semináře, terapeuti... "Jen" je potřeba najít vlastní motivaci a pak si vybrat svůj způsob.

Proč? 
Třeba proto, že by byla škoda pohřbít tuto stránku své ženské osobnosti a prožít svůj život bez objevení vlastní studnice radosti a štěstí.
Pro sebe, pro šťastný partnerský život, pro spokojenost našich dětí a možnost dát jim ze sebe to nejlepší. Náš způsob života a naše chování formuje budoucí prožívání našich dětí v dospělosti. Jsme jejich vzorem v každém okamžiku jejich dětství.

Napsala: Barbora Zumotová