Nevěřte svým učitelům

Když cítíme, že je v našem životě něco jinak, než bychom potřebovali a vydáme se na cestu hledání, nacházíme různé učitele, poradce, lektory a každý z nich nás může obohatit svými znalostmi, vhledem nebo i jen tím, že nám nastaví zrcadlo.

Stalo se mi před několika lety, když jsem byla na kurzu jedné ruské autorky, že mě některé její myšlenky inspirovaly, ale některé jsem vyhodnotila jako nesmyslné a některé až jako škodlivé pro výchovu dětí. Mohlo by se zdát, že kurz byl zbytečně strávený čas, ale vlastně mi to velmi pomohlo ujasnit si vlastní postoje a názor.

Větší problém však vidím, když si najdeme učitele, který se pro nás stane velkou autoritou a my začneme jeho názory automaticky přebírat jako danou pravdu. Začneme jednat a smýšlet tak, aby to bylo v souladu s tím, co říká náš učitel.

To je ale značně nebezpečné a škodlivé. Každou myšlenku nebo názor, se kterým se setkáme, potřebujeme podrobit vlastnímu kritickému zkoumání. Je nutné porovnat vlastní vnímání a cizí názor a přijmout ho do svých postojů, pouze pokud nám samotným skutečně dává smysl. I kdyby náš učitel měl pravdu, tak jsme každý trochu jiný, situace, do kterých se dostáváme, jsou různé a bez toho, že se cizí pravda stane naší vnitřní pravdou, nelze podle ní začít jednat.

První krokem přijetí nějaké myšlenky musí být její prozkoumání a pochopení. Až v druhém kroku podle ní můžeme jednat.

I dobrý učitel se může v něčem mýlit, a přesto pro nás může zůstat dobrým učitelem, protože vedle něj můžeme sami růst. Když očekáváme, že učitel má vždycky pravdu, zapomínáme, že je to také jen člověk, který je na cestě  a vyžadujeme, aby byl dokonalý a neomylný. Současně nevěříme sami sobě a zapomínáme, že tu svou pravdu máme všichni v sobě a že potřebujeme najít svoje vlastní já, ne svoje já nastavit podle cizích parametrů.

Roli učitele pro nás může hrát kdokoli, může to být i partner, rodiče, kamarádka nebo kolega v práci.

Zajímavé je, že když začneme víc věřit sami sobě a sdělovat světu, jak to máme my, tak se tím i my stáváme inspirací pro ostatní a dáváme jim impulzy pro jejich vlastní růst. Když totiž s někým ve všem nekriticky souhlasíme, tak mu vlastně nedáváme zpětnou vazbu, která by ho mohla obohatit a posunout dál jeho šíři poznání.

Napsala: Barbora Zumotová