Je osobní rozvoj a dosažení spokojenosti celoživotní proces?

16.01.2015 15:25

Povídaly jsme si s novou klientkou a mimo jiné padla věta o tom, že práce na sobě a dosažení životní spokojenosti je proces na celý život.

Souhlasím s tím, že se učíme a poznáváme sami sebe celý život. Pořád je co objevovat a stále nacházíme další a další střípky své osobnosti, které jsme zatím nepoznali.

Nemyslím si však, že by nám cesta k vnitřní spokojenosti měla trvat celý život. Naše spokojenost a poznání sebe sama se prohlubuje celoživotně, jestliže jsme vnímaví a učíme se ze situací, kterými v životě procházíme. Určité úrovně vnitřní spokojenosti je podle mého názoru možné dosáhnout za mnohem kratší čas než je celý život.

Každý to má jinak a hlavně každý je jiný. Pokud jsme nevyrostli jako vyloženě šťastná a harmonická osobnost, tak časem dojdeme do bodu, kdy zjistíme, že je potřeba něco změnit, něco udělat. Někdo na to přijde ve dvaceti, někdo v padesáti, někdo se tomuto poznání brání až do smrti. Impulzem k práci na sobě může být krach manželství, závažná nemoc nebo i narození dítěte, které na nás najednou začne klást nečekané nároky, které nás psychicky i fyzicky vyčerpávají. Nebo se prostě jen cítíme nenaplnění, i když máme dobře placenou práci, fajn partnera, a přesto se necítíme šťastní. Časem dojdeme k tomu, že štěstí nám nepřinese změna partnera nebo zaměstnání, ale je potřeba  otočit svoji pozornost z okolního světa dovnitř do sebe. 

To, co potřebujeme k pocitu vnitřní spokojenosti je:

  • poznání sebe sama, jací jsme - "Vím, jaký jsem."
  • přijetí sebe sama - "Mám se rád, takový, jaký jsem."
Dá se to pojmenovat i jednoduchým být sám sebou. To asi neuděláme za jeden den, ale taky na sobě nemusíme pracovat dlouhé roky. Záleží na tom, zda:
  • máme dobrého učitele
  • jsme k sobě upřímní
  • máme motivaci na sobě pracovat.

Všechny tyto složky jsou důležité a jedna bez druhé nemohou fungovat. Můžeme mít skvělého učitele, ale když nebudeme chtít, tak s námi nikdo nehne a ani by to nemělo smysl. 

Jestliže tedy delší dobu na sobě pracujete, ale máte pocit, že se ve vašem životě nic nezměnilo, tak se zkuste zamyslet nad výše uvedenými třemi body a zeptejte se sami sebe.

  • Mám dobrého učitele?
  • Jsem k sobě upřímný/á?
  • Opravdu chci, aby se něco změnilo nebo chci, aby vše zůstalo tak, jak je?
Pravděpodobně zjistíte, že si na některou z otázek odpovíte Ne a pak se podle toho můžete zařídit.
  • Můžete si najít jiného učitele. Roli učitele nám mohou naplňovat nejen terapeuti, koučové nebo poradci, ale také knížky, články, naši partneři, přátele, nadřízený v práci nebo také děti. Vždycky, když výrazně emocionálně prožíváme nějakou situaci, je to příležitost pro nás se něco naučit. Rozčílila vás kritika od nadřízeného? Proč kritiku špatně snášíte? Jste vy k sobě nebo k ostatním přehnaně kritičtí? Spojujete si kritiku s "Nemám tě rád." nebo "Jsi špatný."?
  • Zjistíte-li, že k sobě nejste upřímní, můžete zkusit být k sobě upřímní o trochu víc a postupně po malých krůčcích se zlepšovat. Uvědomovat si v jednotlivých situacích, jak se doopravdy cítíte.
  • Když zjistíte, že nemáte motivaci, hledejte proč. Třeba zjistíte, že by se motivace našla. Nebo dojdete k závěru, že vám vlastně současný stav vyhovuje a i to je v pořádku. Pomůže vám to k většímu vnitřnímu klidu a můžete si současného stavu více vážit a cítit za něj vděčnost. Příklad: Chtěli jste odejít ze zaměstnání a začít podnikat. Teď jste zjistili, že se třeba obáváte rizika a vlastně vám zaměstnání vyhovuje. Proč by ne. Takže můžete být vděční za to, že zaměstnání máte a že vám něco přináší - peníze, jistotu, prima kolegy.
Život můžeme mít takový, jaký ho chceme mít.
Přeji vám hodně štěstí na vaší cestě k sobě.
 

 

Štítky:

Zpět