Jaké jsou aspekty ženství

05.03.2017 16:16

Na otázku, co to znamená být ženou, bych odpovědala asi takto:

Je to být sama sebou. Znát se po všech stránkách a mít je ráda. Znát svoje potřeby a umět jim vyhovět. Cítit, co potřebuju a umět to vyjádřit s jistotou, že je to zcela v pořádku a já to nemusím obhajovat ani vysvětlovat.

Současně je to ale zcela univerzální i pro muže. I muž potřebuje cítit, kým je a dovolit si to projevit.

Problém je v tom, že často nevíme, kdo jsme a nemáme dobré propojení se svými pocity, takže potřebujeme určitou "nápovědu", kam směřovat pozornost, když chceme rozvíjet svoje ženské stránky.

V ideálním světě bychom nad ženskostí nemusely přemýšlet, protože bychom ji jako malé holčičky zažily u svých matek. Ovšem svět není ideální a naše maminky to často moc neuměly, takže chyběl dobrý vzor, který by se dal zkopírovat. Hodně žen vnímalo svoji matku jako chudinku, oběť, otroka domácnosti nebo služku otce, který o všem rozhodoval. Proto se rozhodly, že nebudou jako matka, ale budou jako otec. Jenže žena nikdy není dobrý chlap a není v tom šťastná, takže i tyto ženy postupně hledají a nalézají svoji ženskost. (O tomto už jsem dříve psala.)

Aspekty ženství nevnímám jako nějaké éterické aspekty bohyně v nás, ale dají se poměrně snadno rozpoznat z rozdílnosti ženského a mužského těla. Když se nad tím zamyslíme, tak je to vlastně docela zřejmé. Ženskost je zakódovaná v našem těle. V tom, co umí pouze ženské tělo.

Osobně vnímám tyto základní aspekty ženství:

1. schopnost přijetí

Máme vagínu, která umí přijmout penis muže. Umí se přizpůsobit jeho velikosti. Umíme do sebe přijmout sperma muže.

Tedy jedna z ryze ženských kvalit je schopnost přijetí. Neznamená to, že máme přijmout cokoli nebo kohokoli. Znamená to, že si můžeme vybrat to, co se nám líbí, co s námi souzní a to plně přijmout takové, jaké to je.

Je to velmi důležitá schopnost, která nám umožňuje přijmout partnera a později dítě. Schopnost přijmout druhého takového, jaký je, je přesně to, co je pojivem našich vztahů. Nepřijetí vytváří konflikty a ve vztazích nás od sebe vzdaluje.
Ovšem s přijetím potřebujeme začít nejprve u sebe. Naučit se s láskou a laskavostí přijímat všechny svoje stránky. I ty, které se nám třeba nelíbily a myslely jsme si, že bychom je měly změnit a být "lepší, krásnější, moudřejší nebo hubenější". :-)

Když umíme přijmout samy sebe, můžeme pak přijmout i partnera a dítě a nebudeme od nich chtít, aby byli jiní. Když chceme po někom, aby byl jiný, říkáme mu vlastně, že takového, jaký je, ho nemáme rádi. To je těžko snesitelné pro partnera a velmi zničující pro dítě, které je na naší lásce a našem hodnocení závislé.
 
2. pasivní tvořivost
My ženy máme jedinečnou schopnost vytvořit z jedné malé spermie, kterou přijmeme, dítě. Aniž bychom pro to aktivně něco dělaly, jen pasivně dovolujeme, aby se věci děly a to tempem, které je potřeba. Vytváříme prostředí, ve kterém může něco růst a prospívat. Nemůžeme udělat nic, abychom vývoj dítěte urychlily nebo zpomalily. Můžeme pouze respektovat přirozený proces a vytvářet pro něj co nejlepší podmínky.
To mě bavilo na těhotenství: "Sedím, nic nedělám a tvořím." :-)
Z toho vyplývá, že svou přítomností v rodině můžeme vytvářet prostředí, kde se všem dobře daří. Kde se cítí přijatí, spokojení a v bezpečí.
 
3. výživa
Jako ženy máme prsa, a když všechny procesy v našem těle přirozeně fungují, tak naše tělo umí vytvářet mléko pro naše děťátko. Dokonce naše tělo umí měnit kvalitu a množství mléka podle aktuálních potřeb dítěte. Funguje to úplně samo a dokonale.
Jsme tedy vybaveny schopností poskytovat ze sebe výživu. V přeneseném slova smyslu je to i výživa pro naše vztahy, umíme dávat druhým.
Zásadním předpokladem, abychom mohly vyživovat, je to, že jsme samy nasycené. Hladová, vyčerpaná matka ztrácí mléko. Je tedy důležitá péče o sebe a svoje potřeby, abychom mohly rozdávat ostatním.
 
4. destrukce a obnova
Naše tělo je vybavené mentruačním cyklem. Umí připravit dělohu jako "pokojíček", kam se může uhnízdit vajíčko.
Když se však vajíčko včas neobjeví, strháme stěny pokoje, všechnu výbavu vyhodíme a začneme znovu od začátku.
Umíme rozpoznat, kdy věci už neslouží, a jakmile to tak je, tak je vyhodíme, vyměníme, opustíme.
Někdy to vypadá, že jsme nevyzpytatelné, příliš všechno měníme a stále něco chceme, ale může za tím být právě tato schopnost - nemilosrdně vyhodit, co už je překonáno a začít znovu.
To je možná důvod, proč jsou to ženy, kdo obvykle ukončují nefunkční vztahy.

Samozřejmě se potřebujeme naučit rozlišovat, kdy je to vrtoch a tzv. "nevíme roupama co by", a kdy jsme se dostaly do bodu, kdy prostě nejlépe uděláme, když začneme znovu od začátku.

Na toto téma by se dalo psát ještě dlouho a více do hloubky, ale o tom už možná spíše do knihy.

Chceme-li tedy podpořit svoji ženskou stránku, můžeme se zaměřit na rozvíjení právě těchto nám přírodou daných schopností. Doporučovala bych začít přijetím sebe sama. To je základ, na kterém můžete vystavět hrad.

Ještě bych ráda zmínila, že jako máme svou ženskou stránku, máme i mužskou. Takže je v pořádku být aktivní a využívat svoje "mužské" schopnosti, ale potřebujeme zachovat rovnováhu. Tedy dovolit svým ženským schopnostem, aby vyrostly a byly v rovnováze s těmi mužskými. Pak můžeme používat všechny svoje aspekty adekvátně dané situaci. Tedy chovat se jako žena, když chci být ve vztahu s mužem a bránit se jako muž, čelím-li nějakému útoku. 

Není problém být schopná žena. Problém je, když se žena chová jako chlap. :-)

Netrapte se tím, že teď hned neumíte být ženou. Můžete se to začít učit. Stejně jako já a mnoho dalších žen. Dovolte si ten postupný proces a oceňte každý svůj pokrok. Když jste chodily do 1.třídy, tak jste po sobě taky nechtěly umět zlomky. Měly jste radost, že umíte písmenka. Když byste potřebovaly pomoc s nějakou lekcí, ráda budu nápomocná.

Krásné dny

 

Bára Zumotová