Jak by to dopadlo, kdybychom odmítali svoje kořeny?
Jedním slovem blbě :-)
Znáte to, že vás irituje vaše matka?
Nebo se stydíte za svého otce?
Sestra je ujetá nebo dědeček neustále řve na babičku?
Člověk si pak může říkat, že k nim nepatří. Je úplně jiný nebo jiná a do téhle rodiny se narodil snad omylem.
Jenže zkuste si představit, že jste strom.
Vaše síla pochází z vašich kořenů.
Zkuste některý z těch kořenů odříznout. Třeba toho dědečka, co je takový vztekloun, že ho rozčílí každá prkotina. S tím přece nemůžete mít nic společného. Vy, který jste tak klidný a vždy korektní.
Co se stane? Oslabí vás to.
A kdybyste chtěli odříznout svoji matku? Tu, co tak ráda ze sebe dělá chudinku a věčně se všemi manipuluje, protože nikdy narovinu neřekne, co chce. To přece taky nejste vy. Vy jste otevřený a všem rovnou bez okolků říkáte, co si myslíte. Až z toho máte někdy problémy, jak moc jste upřímný.
Co se stane, když odříznete kořen, který představuje vaši matku? Začnete skomírat. Byl to jeden z vašich dvou hlavních kořenů - vaše matka a váš otec.
Přesvědčení, že odmítneme své předky a tím se osvobodíme z jejich vlivu, je naprostá iluze.
Jen ztratíme své kořeny a začneme pomalu skomírat.
Naopak potřebujeme nasávat sílu ze svých kořenů a být v nich pevní. Potřebujeme přijmout všechny svoje předky. Ať už jsme si o nich v minulosti mysleli cokoli nebo nám o nich kdokoli řekl, že jsou špatní. Potřebujeme, aby mohli být naší součástí. Každý z nich nám něco dal, něčím nás obohatil a odmítáním kteréhokoli z nich jen ubíráme ze svého rejstříku lidství.
Když přijímáme své předky, můžeme na tomto základě postavit cokoli chceme. Když je odmítáme, stavíme jen jakousi chatrnou chaloupku na muří nožce.
Přijetí neznamená, že se musíme začít chovat stejně jako oni. Přijetí znamená, že vím, jací jsou a nechci je předělávat. Umím je mít ráda a vím, že každý z nich tvoří i část mne samotné. To mi dává klid, svobodu a sílu jednat sama za sebe.
Poznáváte se v tom odporu k předkům a nevíte, co s tím?
Napište. Buď to společně rozkryjeme a najdeme cestu, jak z toho ven nebo využijeme síly Australských květových esencí. Nebo obojí, což dělám nejraději, protože pochopení a účinek esencí se krásně vzájemně posilují.
Ať už nemusíte nevědomě jednat jako vaši předci v okamžicích, když už to nedokážete ovládat a řvete jako pardál stejně jako děda nebo nevědomě manipulujete jako máma, protože manipulaci naprosto odmítáte a tedy ani nevnímáte, když ji používáte taky.
Přeju krásný a pohodový den
Bára Zumotová