Dítě nebo otrok?
OTROK nebo DÍTĚ
nezralost nebo zralost
---
DÍTĚTI nabízím SEBE, od OTROKA požaduji ZISK
Ať už jsme ve vztahu s kýmkoliv, můžeme si všimnout, jaký postoj k němu zaujímáme.
Chceme, aby nám něco dával nebo mu chceme dávat my ze sebe?
Pokud se soustředíme na získávání, zůstáváme v dětském postoji.
Dítěti je přirozené dostávat, protože se teprve vyvíjí a neumí se o sebe postarat samo. Jak roste a učí se, přebírá za sebe postupně zodpovědnost a více a více věcí umí samo a už je nechce po rodičích. Když je tento proces přirozený (tedy bez tlaku a provázený laskavým přístupem rodičů), dítě je nadšené, že může být samostatné.
Pokud však tento proces není přirozený, a dítě je nuceno být samostatné dříve, než je k tomu zralé, má pak tendenci chtít si péči dosytit v dospělosti a požaduje. Ze své samostatnosti nemá radost a hledá si partnera, který se o něj bude starat. Tak vznikají závislé vztahy, které bývají provázené velkou zamilovaností na začátku (Hurá, našel jsem toho, kdo se o mě bude starat!) a nedostatkem lásky a zklamáním posléze.
Tento postoj se pak promítá i do rodičovství. Nezralý člověk i od svého dítěte požaduje. Očekává, že mu dítě bude dávat pozornost, smysl života, důležitost, status atd. Z malého dítěte, které přirozeně potřebuje péči a lásku rodičů, se stává "otrok", který má plnit požadavky svého nedospělého rodiče. Dostáváme se do začarovaného kruhu, který další a další generace vyrůstá vychovávána opět o něco pochroumanějším rodičům. Tento proces ve společnosti běží už delší dobu a aktuální stav tomu odpovídá - společnost je nemocná.
Dobrá zpráva je, že to můžeme změnit. Pro začátek si položit tu jednoduchou otázku - chci dávat nebo dostávat?
A jestli nejsem malé dítě a odpovím se dostávat, pak jsem v tom nejlepším okamžiku, kdy se můžu rozhodnout s tím něco dělat. Podívat se do svých struktur, postojů a zvyků a začít je měnit. Dozrávat a učit se dospělosti, kdy už jsem dospělá natolik, že k sobě nehledám pečovatele, protože ho prostě nepotřebuju. Už umím všechno, co potřebuju pro svůj spokojený život a dělá mi radost a potěšení, že to mohu dělat.
Pamatujete si, jak jste se jako malí těšili a říkali si, co všechno budete dělat, až budete velcí?
Teď už jste. Všechny ty možnosti a svoboda, na kterou jste čekali, je tady. Co si je vzít? :-)
Autoři: Vojtěch Lust a Barbora Zumotová