Šťastná cesta životem

Je jedna zásadní věc, kterou potřebujeme pochopit, abychom vůbec mohli reálně uvidět, že můžeme být tvůrci svého života.
Že nemusíme hledat někoho, kdo nás životem povede, bude nás podpírat, zachraňovat nebo radit, jak máme žít.
Nepotřebujeme nikoho, kdo nám do života přinese lásku a štěstí. Z vnějšku to prostě stejně NEJDE.

Jediné, co potřebujeme, je odhalit naši dětskou část, která v dětství zažila nedostatek lásky, přijetí, podpory a bezpečí.
Tahle část totiž s námi pořád chodí po světě a hledá protějšek, který mu tohle všechno dá. 
Takže se zamilovává do lidí, kteří jsou ochotní tohle poskytnout nebo to tak na začátku aspoň vypadá. Přichází obrovská zamilovanost, pocity euforie, že konečně našla ten zdroj, který ji naplní a ještě ponese zodpovědnost za její štěstí za ni. Dá všechno to, co nedostala v dětství.

Jenže dříve nebo později zjišťuje, že to ten druhý nedává nebo dokonce uniká před tím, aby se na něj ta dětská část pověsila. Nebo naopak se mu to ovládání druhého zalíbilo tak, že nás omezuje, diriguje a svazuje žárlivostí.
Sexuální přitažlivost, která se objevila na začátku, postupně vyhasíná. Dítě samozřejmě není sexuální a jeho dětské požadavky nejsou přitažlivé.

Takže dítě je zase vyděšené, že bude znovu opuštěné, samo a bez schopnosti se o sebe postarat.

Tohle všechno se děje na úrovni našich dětských emocí. Dokud je nevidíme, ovládají nás. Když je poznáme, ztrácí nad námi moc. Vracíme se do reality. Postupně začínáme vnímat, že v realitě přítomnosti jsme dospělí lidé. Žena nebo muž, kteří mají veškeré vybavení pro to, aby se o svůj život postarali sami.
Jsou to ani sami, kteří mohou více a více vnímat, že mají svoji hodnotu, sílu a schopnosti. Nemusí tedy hledat někoho, kdo je zachrání před nešťastným životem. Mohou se mít rádi sami a z této úrovně začít sdílet sami sebe s někým, koho mohou milovat.
Zralý muž a zralá žena do vztahu nevstupují z pocitu nedostatku, ale z pocitu plnosti - naplněnosti svého srdce, kdy chtějí rozdávat lásku. Dokážou ji přijmout a rádi ji dávají. Dochází k přirozené výměně, která přináší radost a je zcela svobodná.

Máte-li chuť posunout svůj život do této úrovně bytí, může pro Vás být víkend s Vojtěchem Lustem  zásadní změnou v prožívání sebe sama a směrování Vašeho života.

 

V průběhu života procházíme určitými vývojovými stupni a v každém se potřebujeme naučit něco velmi důležitého.

 

Jsem malým dítětem a o moje potřeby pečují moji rodiče. Jsem na nich zcela závislý/á a je to v tomto období zcela přirozené a v pořádku.

Učím se vděčnosti.

 

Umím se chránit a pečovat o sebe. Umím si zajistit vše, co k životu potřebuji.

Učím se samostatnosti.

 

Stávám se ženou nebo mužem a vstupuji do partnerského vztahu, abych začal/a postupně objevovat a plně prožívat svoji sexualitu.

Učím se partnerství, rovnosti a spolupráci.

 

Jako zralé bytosti se mohou žena a muž spojit a stát se rodiči.

Učím se péči a ochraně dítěte.

 

 

 

Neznalost totiž tvoří prázdnotu, kterou se pak snažím naplnit náhražkovým vysněným ideálem. Ten je tvořen mými nezralými iluzemi, jaký nebo jaká bych měla být. Jaký byl měl být partner nebo partnerka nebo jaké by měly být moje děti. Všechny takové představy však nejsou funkční a tvoří v mém životě napětí a nepříjemné emoce.

 

Každé narušení mého ideálu, kdy lidé kolem mě nechtějí naplňovat moje představy a očekávání, ve mně vytváří stres, který se přetváří do různých emocí podle toho, jak na danou situaci zareaguji. Můžu prožívat strach, zlost nebo smutek. 

Potřebuji najít ten bod ve svém vývoji, kdy jsem předčasně přeskočil/a do dalšího stupně a doplnit si své znalosti, abych mohl/a svůj život prožívat s jistotou, znalostí a zralostí, to znamená šťastně.

 

 

16. - 18.10.2020